1. Přívod vody budou udržovat společně, protože voda je společným majetkem.
2. Panský náhon k pile dá vrchnost zhotovit na své náklady a bude ho také sama udržovat, mlynář bude udržovat na své náklady tři dřevěné žlaby a vše co patřilo k mlýnu, stejně jako opěrnou zeď  proti zahradě a zeď vedle pily vlevo od mlýnského náhonu. Protože žlaby jsou spojeny, trámy poskytne vrchnost bezplatně.
3. Jako odškodné za zastavení  pily, které mlynář zavinil tím, že opomenul opravit svůj náhon, zaplatí do vrchnostenské pokladny 50 zlatých. Lorenz Wesselsky byl výraznou osobností, majetek dědictvím a koupí rozšířil. Nechal vystavět v roce 1808 kamenný kříž, který stojí dodnes kousek do mostu přes Odru a je i umělecky velmi hodnotný.
   

Dalším mlynářem byl Lorenzův syn Josef. Ten prodává v roce 1854 mlýn Ferdinandovi Wesselskému za 3000 zlatých. Po něm přebírá mlýn syn Ferdinand ml., který  byl od roku 1899 představeným obce. Obce se staly po staletích samostatnými celky od roku 1848 se starostou a obecním zastupilestvem v čele.

Posledním majitelem mlýna z rodu Wesselsky byl Ferdinand Franz Wesselsky, za jehož působení se začala vyrábět elektřina na vodní pohon pro horní část obce a objekt mlýna se rozrostl o nové hospodářské budovy. Ferdinand Franz se roku 1919 oženil s Johannou Polzer. Tato se proslavila především svou německy psanou divadelní hrou „Im Maien“.  Z jejich manželství se narodily 4 děti, z nichž Gertrude zemřela ve třinácti letech a její tvář je zpodobněna na plastice anděla z pomníku u hrobu rodiny Wesselsky na oderském hřbitově. Ferdinand  Franz Wesselsky tragicky zahynul ke konci 2. světové války. Jeho manželka se syny Helmutem a Walterem i dcerou Notburgou byli vysídleni do Bavorska, kde rod stále pokračuje.