Historie
Vodní mlýn leží napravo od řeky Odry a vodní náhon k němu se táhne až z Jakubčovic n. Odrou.
Mlýn měl tehdy tři vodní kola a patřilo k němu i pole. Jan Tomáš ze Zvole ve zmíněném roce vydal privilegium, ve kterém uvádí, že do mlýna v Loučkách patří kromě málo výjimek i mleči z Jakubčovic. Mleči byli ti sedláci, kteří měli obilí k semletí. Podle smlouvy byli poddaní povinni konat robotu v případě, že by ledové kry poškodily náhon a byli povinni čistit mlýnský náhon, kdykoliv toho bylo potřeba, a to až po panskou pilu, která k mlýnu přináležela.
- Přívod vody budou udržovat společně, protože voda je společným majetkem.
- Panský náhon k pile dá vrchnost zhotovit na své náklady a bude ho také sama udržovat, mlynář bude udržovat na své náklady tři dřevěné žlaby a vše co patřilo k mlýnu, stejně jako opěrnou zeď proti zahradě a zeď vedle pily vlevo od mlýnského náhonu. Protože žlaby jsou spojeny, trámy poskytne vrchnost bezplatně.
- Jako odškodné za zastavení pily, které mlynář zavinil tím, že opomenul opravit svůj náhon, zaplatí do vrchnostenské pokladny 50 zlatých. Lorenz Wesselsky byl výraznou osobností, majetek dědictvím a koupí rozšířil. Nechal vystavět v roce 1808 kamenný kříž, který stojí dodnes kousek do mostu přes Odru a je i umělecky velmi hodnotný.
Dalším mlynářem byl Lorenzův syn Josef. Ten prodává v roce 1854 mlýn Ferdinandovi Wesselskému za 3000 zlatých. Po něm přebírá mlýn syn Ferdinand ml., který byl od roku 1899 představeným obce. Obce se staly po staletích samostatnými celky od roku 1848 se starostou a obecním zastupilestvem v čele.
Posledním majitelem mlýna z rodu Wesselsky byl Ferdinand Franz Wesselsky, za jehož působení se začala vyrábět elektřina na vodní pohon pro horní část obce a objekt mlýna se rozrostl o nové hospodářské budovy. Ferdinand Franz se roku 1919 oženil s Johannou Polzer. Tato se proslavila především svou německy psanou divadelní hrou „Im Maien“. Z jejich manželství se narodily 4 děti, z nichž Gertrude zemřela ve třinácti letech a její tvář je zpodobněna na plastice anděla z pomníku u hrobu rodiny Wesselsky na oderském hřbitově. Ferdinand Franz Wesselsky tragicky zahynul ke konci 2. světové války. Jeho manželka se syny Helmutem a Walterem i dcerou Notburgou byli vysídleni do Bavorska, kde rod stále pokračuje.
V roce 1946 převzal mlýn Hubert Pazdera, který byl přes svou matku s rodinou Wesselsky spřízněn. Jeho matka byla dcerou jednoho z bratrů Ferdinanda ml. Po druhé svět. válce již mlynářská činnost nebyla provozována, jen do začátku padesátých let se příležitostně šrotovalo obilí. Vodním mlýn ještě do roku 1947 dodával elektřinu pro již zmíněnou část obce. Hubert Pazdera začal slibně rozvíjet soukromé hospodářství, které vlivem celospolečenských událostí bylo v roce 1959 pod nátlakem ukončeno.
Mlýn spolu s ostatními budovami začal chátrat, nepoužíváním a nedostatečnou údržbou zejména trpěla mlýnská technologie a vodní kola s příslušenstvím, na pile se propadla střecha a časem byla pila zdemolována. Za své vzaly i hospodářské budovy používané JZD. Po smrti Huberta Pazdery jsem majitelkou já s manželem a moc se snažíme mlýn a vše kolem něj zachránit.
Majitelé Vodního mlýna Wesselsky
Rychta oderského panství – Jane Tomáše ze Zvole
1571 - ?
Paulu Schwarzovi
? - 1650
Oderské panství
1650 - 1688
Jakub Kutschera
1688 - 1710
Hans Weigel
1710 - 1747
Martin Weigel (syn Hanse Weigela)
1747 - 1757
Weigelová (vdova po Martinu Weigelovi)
1757 - 1767
Karel Weigel (syn Martina Weigela)
1767 - 1797
Valentin Wesselsky
1797 - 1834
Lorenz Wesselsky (syn Valentina Wesselského)
1834 - 1870
Josef Wesselsky (syn Lorenze Wesselského)
1870 - 1923
Ferdinand Wesselsky (vnuk Josefa Wesselského)
1923 - 1945
Ferdinand Franz Wesselsky (syn Ferdinanda Wesselského)
1947 - 1997
Hubert Pazdera (syn Marie Wesselské)
od 2005
Věra a Jaroslav Královi (Věra Králová - dcera Huberta Pazdery)