První den jsme s autobusem zastavili v Plasech na zajímavou prohlídku Centra stavitelského dědictví Plasy a pak pokračovali do Domažlic, kde jsme přespávali. Domažlice „sú opravdu pěkný městečko“.
V úterý 2. září jsme pak vyjeli od Domažlic přes Výhledy kolem pomníku J.Š. Baara do Němec.
Ve středních Francích jsme strávili mnoho hodin procházením po 700 let staré franské historii kolem i uvnitř převážně hrázděných budov, které byly v hojném počtu transferovány do oblasti o rozloze asi 40 hektarů v blízkosti lázeňského městečka Bad Windsheim. Měli jsme možnost shlédnout složité práce na obnově přenesené lázeňské budovy a vyslechnout i odborný komentář k postupu při transferu a obnově stavby.
Ve středu 3. 10. jsem vyjeli z Domažlic směrem na hornofalcké muzeum v přírodě Neusath Perschen. Muzeum s menším počtem staveb nabízí pohled do venkovského rolnického života dřívějších dob. Prošli jsme např. lesní vesnicí s milířem, mlýnským údolím s překrásným hrázděným mlýnem a kamennou dlažbou i uvnitř samotného mlýna. Většinou dobrovolníci obhospodařují menší pole a les pomocí koní, krav, volů a starého zemědělského nářadí. U domů jsou založeny ovocné a bylinkové zahrady.
Ve středu 3. 10. byl státní svátek Den sjednocení, přesto nás starostka města Regensburgu v podvečer přijala na Staré radnici. Bylo nás 45 a takové množství hostů najednou v prostorách říšského sálu gotické stavby ze 13. století ještě nepřivítali, no a my jsme ještě do té doby neviděli kulatý, zelenou látkou potažený stůl, u kterého kurfiřti rozhodovali o dějinách Evropy. Paní starostka do zdravice zahrnula i seznámení s historií města na soutoku Dunaje a Regenu od starořímských dob až po současnost. Připili jsme si vínem z městských vinic a muzikální účastníci zájezdu zahráli na klarinet a housle píseň Ach synku, synku. Paní starostka Gertrud Malz – Schwarzfischer je manželkou p. Herberta Schwarzfischera. Matka tohoto regensburského právníka pochází z mlýna v Loučkách a jmenovala se Notburga Wesselsky. Já jsem pak měla jedinečnou možnost se také s tetou Burgi a jejím synem na radnici setkat.
Ve čtvrtek jsme v exkurzích pokračovali v Bavorském lese procházkou po statkovém muzeu na původním staletém místě v Lindbergu. Stavby nebyly demontovány a znovu sestavovány a některé byly obydlené do r. 1974. V jednom ze statků je výstava k dějinám pašeráctví a pašování především dobytka mezi Bavorskem a Čechami. Byla zde možnost nakoupení drobných upomínkových předmětů vyrobených v místě a domácích koláčů. Provoz tady zajišťují dobrovolníci.
V ten den jsme pobyli ještě v historických domech Tittlingu z období od 17. do 19. století s asi 150 budovami na ploše 20 hektarů. Muzejní vesnice má velkou sbírku např. lidové zbožnosti, venkovských potřeb a nábytku, tradičních kostýmů, oděvů a prádla, zemědělských náčiní a nástrojů asi 40 různých řemesel. Toto venkovské muzeum je v soukromých rukou.
Po přespání ve Vimperku jsme v pátek 5. 10. vyjeli opět do úhledné bavorské krajiny a navštívili ještě venkovské muzeum ve Finsterau. Tisíc metrů nad mořem blízko našich hranic s kompletními dvory, vesnickou kovárnou, uličními hostinci atd. soustředěnými z celého Bavorského lesa. Velmi mne zaujaly roubené tzv. alpské domy se střechami zatíženými kameny pro případ silných větrů, kamenné nádrže na vodu, kamenné žlaby a kamenná dláždění. Nadchly mne různé typy vodních kol a hamry v kovárnách. Ve Finstearu bylo i prodejní místo se specialitami (ocítky, likéry…) a knihami např. o selských zahradách. Tak jsme něco nakoupili, trochu se občerstvili a už jsme se začali ubírat k autobusu, který se s námi rozjel nach Prag a zpáteční cestu domů přes nezapomenutelnou D1.
Po procházení zmiňovanými venkovskými muzei jsem došla k závěru, že na rozdíl od většiny našich skanzenů jsou tato navštívená bavorská muzea v soukromých rukou nebo v péči dobrovolníků. A obchůdků se suvenýry, ba tretkami je poskrovnu.
Důležité pro mne, tak pro mého muže a mnohé další, je poznání a vědomí, že i náš areál mlýna má velmi věrohodný vzhled a že svou omšelostí se podobá objektům ve zmiňovaných navštívených muzeích. Působí tak jako ony původně, pravě, rozmanitě a při tom je plný života a práce
